Ruská invaze na Ukrajinu
Dnes ráno se mi nevstávalo nejlíp. Byla jsem rozlámaná, měla jsem podivnou nevrlou náladu.
Po otevření prohlížeče jsem si přečetla neuvěřitelnou zprávu: Rusko na pokyn Putina zahájilo invazi na Ukrajinu. Začala válka.
Prožívám to o to intenzivněji, protože většinu mých kolegů tvoří právě Ukrajinci. Atmosféra byla čímdál ponurejší, plná nejistoty, zoufalství. Ukrajinci přestávali mluvit, jejich oči se leskly a byly červené od zadržovaného pláče. Nikdo nevěděl, co bude dál.
Pracuji ve skladu s parfémy a kosmetikou. V jednu chvíli za mnou přišel vedoucí, že balíky na Rusko a Ukrajinu do odvolání nejedou. Napřed mi to vůbec nedošlo. Zůstala jsem stát a blbě koukala. Šla jsem tuto skutečnost oznámit kolegům, kteří měli Ukrajinu na starosti. Shodou okolností byl mezi nimi i jeden Ukrajinec. Oznámila jsem jim, že do odvolání nemají Ukrajinu uzavírat. Na víc jsem se nezmohla. Sevřelo se mi hrdlo a chtělo se mi brečet. Onen Ukrajinec se zalitýma očima jen pokynul hlavou. Druhý kolega, Angličan, ho objal kolem ramen. Byl to velmi silný okamžik.
Balíky, které zbyly, už nešly expedovat. Byly stornované. Uvědomila jsem si, že to nejsou jen stovky stornovaných balíků, ale stovky osudů lidí, kteří objednané zboží nemůžou dostat kvůli válce.
Postupem dne byla atmosféra ještě těžší. Všichni rudé oči, Ukrajinci i my, plačící ženy na jídelně.. prostě psycho. Počítali jsme, kolik Ukrajinců nedošlo do práce. Nevíme proč. Snad jsou v pořádku.
Snad tahle nesmyslná nepochopitelná situace brzy skončí a všichni se ve zdraví setkáme