Buďme vděční ❤️

Od psychiatričky jsem se dozvěděla, že dlouhodobým stresem se u mě přestal vyrábět serotonin, hormon štěstí. Čím víc bylo stresu, tím méně serotoninu mé tělo mělo k dispozici. Až došlo k záchvatům. Předepsala mi umělý serotonin, lék Zoloft, který měl tělu dodat chybějící hormon, tělo uklidnit a znovu ho učit hormon vyrábět. Než si tělo zvyklo, zažívala jsem zvláštní pocity. Jako by mi lezly oči z důlků, ale zároveň zalézaly do hlavy. Nejde to asi jinak popsat. Tento stav trval jen pár minut. Pak se asi po 14 dnech vše uklidnilo, tělo si na lék zvyklo a já byla víc v pohodě. 

Tím začalo mé nejhezčí a nejklidnější období. Panické záchvaty úplně ustaly. Starost o děti samozřejmě byla, je a bude, ale tak nějak v mezích. Už jsem neumírala. Jezdili jsme s klukama na výlety, užívali si života. 

V tomhle klidném období se u mě začali objevovat "učitelé sebeúcty". A že jsem jich potřebovala. To je ale na jiné povídání. Každopádně s mou psychikou to nic nedělalo. Byla jsem v rámci možností v pohodě. Až do doby, kdy jsem potkala toho největšího učitele, manipulátora. Více o životě s ním doplním později.

V tomhle období mé psychické zdraví padlo na úplné dno. Jedna z jeho posledních vět ke mě byla "Přestaň žrát ty prášky, hrabe ti z toho". 

Přestěhovali jsme se se syny do nového bytu, kde jsme začínali od začátku. Nový byt, nové auto, nový nábytek. O vše jsem se nechala připravit. Trvalo mi asi dva roky, než jsem se uklidnila a začala zase normálně žít. 

Zástupy "učitelů sebeúcty" nepolevovaly. Ale byla jsem si čímdál víc  jistější, co jsem a co už nejsem schopná tolerovat.