Buďme vděční ❤️

Dnes chci napsat zamyšlení nad tím, jak z nás různé školicí instituce s požehnáním ministerstev tahají peníze.

Jelikož mě přitahovala práce ve zdravotnictví a bavilo mě pečovat o blízké, udělala jsem si při mateřské dovolené kurz Masér sportovní a rekondiční. Během studia jsem kouzlu anatomie propadla natolik, že jsem se přihlásila do kurzu Masér pro zdravotnická zařízení a ještě na podzim téhož roku začala studovat. Kurz trval 10 měsíců a stál 18900 korun. Slibovala jsem si od něj, že díky němu seženu práci na rehabilitaci. Pilně jsem se učila i to, co jsem nemusela a co nebylo povinné. Bavilo mě to. Jenže po absolvování kurzu přišlo rozčarování. Na žádné rehabilitaci mě nechtěli, protože nejsem fyzioterapeut. Přesto se mi povedlo sehnat práci u jednoho soukromého ortopeda, který provozoval i rehabilitaci. Toho nezajímalo, jestli mám titul nebo malé děti, ale to, co umím. Po osmi letech jsem se s panem doktorem rozloučila kvůli syndromu vyhoření a bolestem prstů. Čtyři roky jsem pracovala mimo obor, ale pak jsem se chtěla vrátit. Začala jsem opět obepisovat rehabilitace s žádostí o zaměstnání. Setkala jsem se se stejným problémem, jako před lety. Nejsem fyzioterapeut. Nikoho nezajímaly moje zkušenosti, znalosti a praxe, ale to, jaké mám vzdělání..... 

Zaměstnal mě pan doktor, od kterého jsem před čtyřmi lety odešla. Sedím na rehabilitaci a nemám co dělat. Vyměnil se kolektiv za mladé a studované, a ti se nemohou dohodnout, jaké pacienty mi budou dávat a jaké ne. Přijdu si strašně ponižovaná. Mám praxi a zkušenosti, což oni mladí nemají, ale bohužel nemám titul, tak jsem brána jako podřadná pracovní síla.

Další zážitek mám z kurzu Instruktor první pomoci. Tomuto tématu se věnuji několik let. Studovala jsem dva semestry oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář, ale z rodinných důvodů jsem studium ukončila. Touha po vzdělání v tomto oboru mě nepřešla. Letos jsem objevila možnost absolvovat kurz Instruktor první pomoci. Náplň kurzu mě nadchla. Stál 11900 Kč, ale to mě neodradilo. Dojížděla jsem asi 70 km, ale maximálně si to užívala. Školitel mě inspiroval možnostmi, které s kurzem můžu dělat. Jenže... první facka přišla hned vzápětí, když mi přišla odpověď z jednoho školicího centra. Pro výuku berou jen záchranáře, lékaře nebo ARO sestry. Opět vysokoškoláky. Žádosti jsem posílala dál. Buď přišla zamítavá odpověď z důvodu absence titulu, nebo nepřišla vůbec žádná. 

Dále jsem se rozhodla pro kurz First responder za 4900 Kč. Těšila jsem se, že s tímto kurzem se mi otevřou dveře k praxi. Jedná se o dobrovolnictví v poskytování první pomoci. Opět omyl. Kraj využívá jako first respondery složky Integrovaného záchranného systému - hasiče a policii. 

Nevím, proč Ministerstvo školství udělilo akreditace pro tyto studijní programy, když pouze s Osvědčením o absolvování kurzu žádnou práci neseženete. Potřebujete vysokou školu, ideálně ještě praxi nebo dobré známé. Je to jen past na lidi, kteří si z různých důvodů vysokoškolské vzdělání dodělat nemohou.

Je mi z toho smutno. Chci dělat něco užitečného, ale jako mladá jsem studium prošvihla a teď už mi nikdo nedá šanci. A doma se mi práší na papíry za víc než 30000 Kč, které jsou mi v podstatě k ničemu.